Desátník námořní pěchoty Kenneth Rice dokázal přežít během druhé světové války nezměrné útrapy.
Není příliš lidí, kteří dokázali přežít mimořádné náročné situace, které následovaly v těsném sledu za sebou. A přece se tací našli. Desátník Kenneth Rice se narodil 15. února 1921 v Elizabeth v New Jersey. Mladý muž plný vitality vstoupil do námořní pěchoty krátce potom, co absolvoval střední školu v roce 1939. Byl odhodlán sloužit své vlasti proti rozpínavým Japoncům. To ještě nevěděl, jaké osudy na něho posléze čekají.
Baatanský pochod smrti
Rice mohl zahynout již v roce 1942, kdy Japonci sestřelili jeho letoun nad Filipínami. Byl držen v zajetí 3,5 roku. Byl jedním z Američanů, kteří museli absolvovat nechvalně proslulý a současně vyčerpávající Baatanský pochod smrti z dubna 1942. Nuceného přesunu dlouhého 128 km se zúčastnilo 76 tisíc amerických a filipínských zajatců, v pochodu však byli i Češi, kteří také umírali.
Autor/Licence fotografie: Baatanský pochod smrti. Tady neumírali jen Američané, ale třeba Češi, autor neznámý, U.S. National Archives and Records Administration, Public Domain
Rice vzpomínal na Baatanský pochod později pro list The Record: „Dali nám syrovou rýži a jediná voda, kterou jsme mohli pít, byly splašky v příkopu. Pokud jste už nemohli v pochodu dál pokračovat, popravili vás přímo na cestě.“ Japonci ale popravovali nebohé vězně jen tak, buď bajonetem, nebo je chladnokrevně zastřelili. Rice však krutý přesun, kdy Japonci používali vůči zajatcům mimořádné prostředky násilí, v důsledku čehož zahynulo asi 7-10 tisíc lidí, přežil.
44 Američanů denně umíralo
Rice ještě musel dojít do zajateckého tábora Camp O’Donnell, filipínské armádní základny, kterou Japonci přeměnili na válečný zajatecký tábor, Nicméně útrapy mladého desátníka tím zdaleka neskončily, právě naopak, protože v táboře řádily nemoci a všudypřítomná smrt. Do konce května 1942 zde bylo asi 5 700 amerických vězňů, v té době jich každý den umíralo průměrně 44.
Z Camp O’Donnell byl Rice poslán do Manily, aby zde stavěl ranvej. Čekalo jej „obvyklé“ neurvalé a násilnické jednání a také nesnesitelné horko. Rice byl poté poslán do Japonska, aby pracoval v uhelném dole. Cestou na ostrov americká ponorka potopila loď s vězni torpédem. Riceovi se podařilo vylézt na vor, než se dostal znovu do rukou svých věznitelů.
Vrátil se posléze do Manily, kde on a další Američané nastoupilo na palubu „lodi smrti“, jak se tato plavidla nazývala. „Muži umírali a oni je házeli přes palubu,“ řekl později Rice listu The Record . „Stáli jsme přesně tam, kde jsme se vyprázdnili, a já si musel potírat rty vlastní močí, aby mi nepraskly,“ líčil dále dramatické chvíle.
Přežít atomovou bombu
Rice se na samém sklonku války dostal na „lodi smrti“ do Nagasaki, na které byla shozena v srpnu 1945 atomová bomba. Desátník americké námořní pěchoty byl jen blok od místa, kde puma 9. srpna 1945 explodovala. Měl tak obrovské štěstí a přežil. Ricovo martýrium tak bylo u konce, druhá světová válka skončila a on a další Američané byli osvobozeni.
Rice celkem sloužil 22 let v námořní pěchotě a dosáhl hodnosti seržanta. Později vzpomínal na válečná muka a dramatickým způsobem líčil, co všechno musel dělat pro to, aby přežil. Rice zemřel v listopadu 2019 v požehnaném věku 95 let.
Zdroj: We Are The Mighty
Autor/Licence fotografie: Výbuch atomové bomby v Nagasaki, Charles Levy – U.S. National Archives and Records Administration, Public domain
